Paralympionici se vracejí z Londýna se šesti medailemi

LONDÝN – Slovenský zdravotně postižení sportovci si na XIV. paralympijských hrách v Londýně vybojovali šest medailí. Počtem se tak vyrovnaly svému pekingskému zisku před čtyř let, kvalita velmi mírně klesla.

Zatímco v čínské metropoli byla bilance Slovenské hendikepované reprezentantů 2 – 3 – 1, z města na Temži budou domů vracet stejně se dvěma zlatými ale pouze s jednou stříbrnou a až třemi bronzovými medailemi.

< div id = "box_article_ad" class = "addbox">

Hvězdou 34-členného slovenského týmu byl stolní tenista Jan Riapoš. V kategorii vozíčkáře předvedl famózní výkon, v deseti duelech nenašel přemožitele. Zlato si tak odnáší nejen z dvouhry, ale největší měrou se zasloužil io obhajobu prvenství z Pekingu v týmové soutěži.Po Londýně se vrátil na pozici nejúspěšnějšího slovenského paralympionika v éře státní samostatnosti, když jeho vitrínu zdobí už čtyři zlaté a jedna stříbrná medaile. Spolu s ním se v soutěži družstev těšili ze zisku najjagavejšieho kovu i Rastislav Revúcky a Martin Ludrovský, ačkoli posledně jmenovaný se za stůl ani nedostal.

I stříbrná slovenská radost vytryskla v komplexu ExCel, kde se konaly Pingpongová soutěže. Zasloužil se o to Richard Csejtey (33), jehož zastavil až ve finále kategorie stojících Číňan Šuaj Čao. Dunajskostredčan si na své čtvrté paralympiáde v kariéře vybojoval pátou medaili, z toho třetí stříbrnou.

Slovenská bronzovou sklízení začala stolní tenistka Alena Kaňová (32) ve dvouhře.Při svém čtvrtém startu na vrcholném akcí si vozičkárka počtvrté vychutnala pocity štěstí na pódiu pro medailistů a zařadila se tím mezi legendy. Škoda, že tato stálice stolní tenis nebe nemá na Slovensku rovnocennou partnerku, se kterou by mohla nastoupit i na soutěž družstev, její bilance by mohla být ještě krásnější.

Druhý bronz v Kasárnách královského dělostřelectva (Royal Artillery Barracks) přidala sportovní střelkyně Veronika Vadovičová v disciplíně, ve které si snad nejméně věřila – libovolné malorážky 3×20. Po zklamání ve vzduchovky, v níž obhajovala zlato z Pekingu, přišla téměř “nechtěně” v posledním svém vystoupení k medaile.I to je důkazem, že špička v tomto sportu se extrémně vyrovnává a nejlepších už nedělí výkonnost, ale spíše otázka psychické odolnosti a štěstí.

Naposled stoupala slovenská vlajka na stožáry v bývalém motoristickém areálu Brands Hatch, kde se konaly závody v silniční cyklistky. Zrakově postižený Vladislav Janovjak s naváděcím Robertem Mitošinka po dvou čtvrtých místech v Pekingu konečně úspěšně udělali i ten poslední krůček mezi trio propagovaných. V závodě s hromadným startem příkladně zabojovali a bronz byl pro ně “zlatou” tečkou.

V šestce nejlepších ještě skončilo dalších pět Slováků.Vrhač Adrián Matušík byl v disku čtvrtý, diaľkarka Lenka Gajarský skončila pátá, šesté místa obsadili plavec Viktor Kemény na 100 m prsa, plavkyně Karina Petrikovičová na 100 m znak a již zmíněné cyklistické duo Vladislav Janovjak s naváděcím Robertem Mitošinka.

Přestože Slovákům se nepodařilo zcela zastavit ústup z pozic, nelze hovořit o zklamání z jejich londýnského vystoupení. Snad o něco více se čekalo od sportovních střelců, lukostřelce i boccistov. O propadáku se však ani v jednom případě nedá mluvit. Je třeba si uvědomit, že i sport hendikepovaných se stále více profesionalizuje.Slováci zůstávají amatéry sportujícími jen při zaměstnání.

Úspěšnost drží nad vodou stolní tenisté, kteří i v britské metropoli potvrdili, že jsou stále absolutní světovou špičkou. Snad nejpříjemnějším překvapením slovenského týmu byl výkon plavce Viktora Keménya (16), který naznačil, že by se opět mohlo zablýskať na lepší časy i v tomto v minulosti pro Slovensko úspěšném

O čtyři roky se zdravotně postižení sportovci setkají v brazilském městě Rio de Janeiro na XV. paralympijských hrách.